Rozcvička rozlámaného blogera I

Jak jsem slíbila, tak konám, a přicházím s novou rubrikou. Zdravím všechny, kteří jsou rozlámaní z vysedávání za počítačem, nebo jen z obyčejného života. Začneme pozvolna, neboť nejhorší je smrt z leknutí. Mladší ročníky si mohou zacvičit hned, pokud mají po ruce podložku, starší ročníky počkají, až ulehnou do postele, aby potom zase pohodlně vstaly. Nechci mít nikoho na svědomí. Hurá do toho:

Cvik 1

Dnes to nebude těžké, lehneme si na záda a budeme pozorovat. Budeme pozorovat jak dýcháme, která část těla se nám nafukuje, která část těla nás bolí. Máme ze stresu přitažená ramena k uším? Zatnuté zuby? Bolí nás v kříži? Zkusíme se uvolnit od špiček po temeno hlavy a uložit se osově souměrně. A ještě chvilku dýcháme a relaxujeme, alespoň 5min. A ne že mi usnete!

 

Cvik 2

Tento cvik se nezdá, ale pro někoho může být obtížný, proto oba cviky opakujte nejlépe každý večer, ať můžeme v příštím díle navázat. Když už ležíme na zádech, pokrčíme jemně nohy v kolenou, jak je nám pohodlné. Ruce dáme do pasu a pokusíme se dýchat tak, aby se břicho roztahovalo co nejvíce do šířky. A teď to zkusíme tak, aby roztažené do šířky zůstalo i při výdechu. Že to nejde? Zkuste to ještě několikrát a znovu zase příští večer a další večer... Časem na to přijdete. Pozor, ať od samého snažení nejste v křeči.

A to je pro dnešek všechno, kombinujte oba cviky, zkoušejte, pozorujte, deset minutek před spaním si může najít každý, a třeba vám po vynaložené námaze půjde lépe usnout, zvlášť, když si k tomu dobře vyvětráte…

A nezapomeňte napsat do komentářů, co vám šlo, co ne, co vás bolelo...