Rozcvička rozlámaného blogera IV

 Dnes navážeme na předchozí dechová cvičení a zároveň ukončíme jednu malou sérii. Ukážeme si cvik, který můžeme cvičit v sedu, v kanceláři, na zastávce i v tramvaji – zkrátka kdykoliv máme chvilku. A taky si odhalíme jednu strašnou pravdu.

V začátcích jsme prováděli dechová cvičení – někteří z vás si je i zkoušeli a nebylo to úplně snadné. Nepříjemnou pravdou ale je, že takhle by mělo vypadat naše normální dýchání! Kdo z nás, hrbících se za stoly má aktivovaný hluboký stabilizační systém? Čí pohyb se může opřít o pevný „core“, ať už jde jen o „ťukání“ do klávesnice, nebo obyčejné vstávání ze židle?

Mnoho z nás by se potřebovalo kompletně přeučit, jak se hýbat (i nehýbat). To vyučuje např. česká metoda ACT a hledat ji musíte u svého fyzioterapeuta. Já nejsem kvalifikovaná pro její výuku, jako pacient vám ale přináším jeden jednoduchý cvik, který si myslím, že zvládneme všichni.

1. Oprášíme dýchání z předchozích dílů.

2. Posadíme se na židli, pokud si nejsme jistí, gůglíme, jak se správně rovně a ergonomicky sedí na židli.

 

3. Ruce položíme volně na stehna, dlaně mírně pokrčíme, jako bychom měli ruce na počítačové myši.

4. S nádechem přizvedneme špičku jednoho chodidla, prsty rovně, v prodloužení, nepřitahujeme k nártu ani patě. Pata zůstává na zemi.

 

5. Současně zatlačíme do dlaně stejné ruky. Udržujeme „úchop myši“.

6. S výdechem povolíme a s dalším nádechem opakujeme pohyb druhou nohou a rukou.

A to je celé. Pokud máte pocit, že to na vás působí, nebo potřebujete s pohybovým aparátem pomoci, metodu ACT můžu vřele doporučit. Vyžaduje však poctivé cvičení, pro vytvoření svalové paměti – sami si odpovězte, jak poctivě jste trénovali? Zkuste alespoň na tento jednoduchý cvik vzpomenout vždycky, když někde delší dobu sedíte.