Rozcvička rozlámaného blogera VI - Cvičíme mysl a tělo

Vidí datel světlé zítřky? (Pixabay)

 Pozorní si povšimli, že minulý měsíc jsme necvičili. To proto, že jsem se flákala v lázních, naštěstí jen rekreačně. V rámci komentované vycházky jsem si však mohla popovídat s těmi, kdo tam jsou za účelem ozdravení třeba měsíc. A musím říct, i jako velký příznivec wellness, to chce odhodlání. Když jsem se měla již potřetí za den svlékat a lézt do vody, byť teplé, moc se mi nechtělo. Původně jsem vám chtěla napsat něco o cvičeních z řady "body and mind, tedy tělo a mysl", ale došlo mi, že pro každé cvičení je nutno mít připravenou mysl a vůli chtít pro sebe něco udělat.

Chtěla jsem napsat o tom, jak se nestresovat děsivými zprávami, vánočním úklidem a zálohami na elektřinu. Chtěla jsem napsat, že letošní vánoce budou snad v klidu. A pak k nám přišla rýma. Jednoho bolí ucho, jeden se dusí a jeden se dusí a zvrací. A já vanilkové rohlíčky prokládám myšlenkami na hrůzy koncentráků, ty, co teď mrznou v zákopech a matky chrchlajícíh dětí, co teď třeba nemají elektřinu/antibiotika. A tak, i když to není zrovna vánoční, říkám: "Prťka, vydrž! A když se k smrti uženete, nikomu už nepomůžete."

Ať už máte vrásky kvůli křivým perníčkům, nebo vás pálí něco závažnějšího, dovolte si na chvíli vypnout a sedněte si alespoň k tomu čaji. A jestli vrásky nemáte, napište na blogy alespoň něco pozitivního, pro ty, co teď psát nestíhají...

PS. a nebojte, žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří...