Besiedka: Vědmi Ir´loth

V dnešnej besiedke sa opäť stretávame s blogerkou, ktorá sa nám predstavila v poslednej upútavke.

Ahoj, Vedmi. V prvom rade by som sa ti chcela poďakovať za účasť v rubrike Ptejte se. 

(Gluggafoss, 31.7.2020)

Máme za sebou obdobie sviatkov a mne tak na margo toho napadá. Čo ty a Vianoce? Darčeky už s predstihom nakúpené? A vlastne tak celkovo, nielen v rámci Vianoc. Si ten typ, čo si skôr plánuje veci alebo radšej improvizuješ?

Abych pravdu řekla, většinu dárků jsem měla nakoupenou už někdy v říjnu. S tím, že když vidím něco, co mi toho kterého člověka připomene, rovnou to vezmu a mám aspoň nějakou zálohu. Koneckonců, je to jistota – a jistota je kulomet, jak říká táta :D 

Obecně mám radši, když do něčeho jdu aspoň s hrubým náznakem plánu. Ne snad, že bych musela mít všechno pečlivě naplánované na hodiny, stejně tak na druhou stranu nerada kompletně improvizuju (viz konec předchozího odstavce). Čím víc instrukcí mám, tím líp funguju (ale ahoj, poruchy pozornosti…).

Plánuješ si tak starostlivo aj svoj blog?

Vůbec :D Ne, to bych zas kecala. V tomhle případě mívám zrovna jen takovou hrubou kostru. Napsat něco každý měsíc, minimálně jednou, ideálně třikrát čtyřikrát… ale co se obsahu týče, tam už kloužu většinou k té improvizaci.

Z tvojho blogu mi je jasné, že sa venuješ kresleniu. Ako dlho?

Jeden by skoro řekl, že si mě s tužkou a kreslicím bločkem přivezli rovnou z porodnice :D Dalo by se říct, že jsem si kreslila, co si tak pamatuju. Ale až někdy tak s nástupem do školy, kdy jsem začala víc vymýšlet příběhy a postavy, se to začalo rozjíždět.

(OC-tober 2020)

Spája sa ti s tým aj tvoja kariéra/resp. budúca kariéra? (Či už priamo s kreslením, alebo tou kreatívnou časťou. V podstate čo sa skratkou cez Čínu snažím opýtať je, či sa venuješ kresleniu aj na inej úrovni ako hobby.)

Ne, to vůbec. Jsem fakt jen hobby umělec. Nikdy jsem nechodila do žádných kurzů (kromě toho, že jsem se sem tam vetřela na ty, které vedl táta, ale to se taky nedá počítat), ani na umělecky zaměřenou školu jsem jít nechtěla. Dějiny umění se nepočítají, to je teorie a kategorie sama pro sebe :D A i u těch dějin si jsem jistá spíš tím, že aktivní kunsthistorik nejspíš být ani nechci (naši profáci mi to celkem znechutili, díky mnohokrát).

Popravdě, absolutně netuším, co bych jednou chtěla v životě dělat, natož jestli by to mělo být nějak propojené s kreativitou. 

Nuž aspoň opadá akýsi tlak tvorenia “pretože musíš”. Ako si sa pred skoro dekádou vlastne dostala k blogovaniu?

Oh, damn, tak to už si po všech těch letech vůbec nepamatuju. Rozhodně bych ocenila, kdyby mi moje mladší já někde nechalo aspoň náznak zdůvodnění. Myslím si ale, že k tomu nejspíš vedla zvětšující se potřeba sebeprezentace spojená s tím, že jsem začala kreslit víc a evidentně jsem si myslela, že to někoho bude zajímat, hah :D Ani nevím, jestli jsem si ze začátku vůbec myslela, že u toho vydržím tak dlouho. To až před pár lety jsem si řekla, že to musím doklepat aspoň do desítky & pak se děj vůle boží. Tož uvidíme.

(z výletu na Kutnú horu)

Z trochu iného súdka. Zaujímalo by ma, čo pre teba vlastne znamená tvoja blogerská prezývka? Odkiaľ pochádza? Vo mne po pravde tak trochu evokuje predstavu o vedmách.

Může za ni pár kluků z tábora před zhruba dvanácti lety. Naši mi tam tehdy poslali několik časopisů – a z příloh se mi nějak sešlo víc „amatérských jasnovideckých pomůcek“ (pseudotarot, „S kým, kde a kdy“ kostky…). Měli jsme z toho s kamarádkou a těmi týpky tehdy strašnou srandu, a tak jsme si založili „věštírnu“, čímž jsme pak o poledním klidu zabíjeli čas. Jeden z těch kluků mi začal říkat Vědma, což pak samovolně zmutovalo do dnešní podoby – čili Vědmi :D

To sa mi páči. :-) Je niekto kto ťa blogersky, výtvarne alebo akokoľvek inak, v živote ovplyvnil? Inšpiroval?

Ha, ono toho určitě bylo víc a já si teď jen nemůžu vzpomenout. Tak aspoň pár.

Třeba Lysandra, autorka Světa bez jména. Když jsem tehdy v těch cca třinácti objevila její webkomiks Deník vraha, bylo to pro mě tehdy fakt geniální dílo – a rozhodně na mě mělo vliv. A taky doteď lituju, že jsem si před zánikem nestihla postahovat tu původní verzi :< 

Určitě na mě měly – nevím, zda pozitivní – vliv legendární glosátorky Červená a Modrá, jejichž glosy špatných fanfikcí na Harryho Pottera jsem si naštěstí zálohovat stihla. Když už se tak pohybujeme u těch blogů, musím zmínit i blogerky Moi Keiniku Sang (z adresy darkmiss.blog.cz, pokud si někdo vzpomene & poznává) a Aife (aifsaath.blog.cz, opět jen pro případné připomenutí).

Asi bych mohla započítat i našeho dějepisáře z gymplu, který nás v kvartě vzal na exkurzi do Auschwitzu. Což byl katalyzátor pro můj následný zájem o druhou světovou válku a holocaust. A když už jsme tak u té školy, ovlivnila mě i naše gymplová češtinářka. Ta mě natolik zblbnula pro dějiny umění, že jsem to pak šla i studovat. Osudová chyba, vysoká to ve mně zabila :D

Máš niekedy dni, keď sa ti múza, nazvime to, vyhýba? Ak áno, je niečo zaužívané, čím si prinavraciaš svoju inšpiráciu?

Jednodušší by bylo říct, kdy tyhle dny nemám (nyní víc než kdy jindy, yay!) :D 

Ne, teď vážně. s inspirací problém nemívám. Moje múza je sice mrcha, ale vždycky mám aspoň něco. Horší je to potom převést do vizuální podoby. Někdy mi ruce nefungujou vůbec a ve výsledku je to prostě – z nedostatku jiných slov – hnusný. Někdy se mi do toho strašně, ale extrémně strašně nechce… a jindy si říkám: „Hej. Samochvála sice smrdí, ale já jsem ochotná si tu vyvětrat!“ :D

Ale abych nekecala, i ta inspirace občas emigruje. Tak ji pak naháním poslechem herních/filmových/muzikálových soundtracků. Nebo procházím starší práce. Vrátit se jí obvykle netrvá moc dlouho.

(náušničky z korálok)

Tie soundtracky mi pripomenuli, pocit z tvojho blogu, že si členkou (ak to tak môžem nazvať) viacerých fandomov. Ktorý ťa ovplyvňuje najviac? Alebo ktorý je najobľúbenejší a prečo?

Ovlivňuje, hm... To těžko říct, docela se to mění. Většinou mě něco momentálně chytne, začnu k tomu tvořit, pak mě chytne něco jiného, tak se zájem plynule přelije… Teď naposled to byl asi Zaklínač, ačkoli to podle blogu zrovna nevypadá. Tam jsem jednak trochu pozadu za tumblrem, ale kromě toho jsem teď měla (a vlastně tak trochu pořád mám) těžce neproduktivní období, aspoň co se fandomových příspěvků týče.

Nejoblíbenější? Nemůžu říct, že by byl jen jeden.  Mám něco, čemu říkám „Velká pětka“, tedy top 5 fandomů, ve kterých jsem více či méně aktivní delší dobu. Jsou to Hellboy, The Phantom of the Opera, herní série Gothic, Avatar: The Last Airbender a samozřejmě The Witcher (čili Zaklínač, že ano, ale ať se ve výčtu držím jedné verze) (bez té netflixové hrůzy, přirozeně). Okrajově bych možná jako „honorable mention“ zařadila Game of Thrones, ale tam už to taky není co dřív. Zvlášť po poslední sérii, díky mnohokrát, Dumb & Dumber…

D&D, to som už ako dávno nečítala. Minimálne v takom kontexte. :-D No ale späť k veci. Podľa tvojho blogu to vyzerá tak, že dosť cestuješ. Je nejaké miesto, ktoré v tebe zanechalo silnejší dojem než iné? Alebo ti prirástlo k srdcu?

Rozhodně Jeseníky, konkrétně trasa Ramzová – Šerák – Červenohorské sedlo – Praděd – Karlova Studánka a zpátky. S mamkou tam jezdíme minimálně jednou do roka už zhruba deset let. Ona sice vždycky brblá, že už to tam známe nazpaměť a že už bychom si taky mohly konečně vybrat jinou lokalitu, ale nakonec stejně jede.

Krom toho bych mezi svoje cestovatelské srdcovky zařadila Průchodnici, což je skalní útvar kus od mého „reálného teritoria“, a rovnou i cestu, která odtamtud vede směrem na Javoříčské jeskyně a Zkamenělý zámek (další skály). Začaly jsme tam – překvapivě – chodit s mamkou, pak se mi do toho podařilo ukecat mou spolubydlící/bývalou spolužačku/toho člověka, s kterým musíme zůstat přátelé až do smrti, protože toho na sebe víme až moc, a teď se pro tyhle procházky snažím zpracovat i současné spolužačky, Lapis Bitches. Ty samé, s kterými jsem za poslední cca dva roky stihla vycestovat na poznávačky do Říma, Budapešti & samozřejmě v létě 2019 po vlastní ose na Island. Kam bych se mimochodem ráda zase jednou vrátila. 

A nakonec ještě musím zmínit zříceninu hradu Oheb nad sečskou přehradou. To hlavně kvůli táborům, na které jezdím posledních pár let (tábory Fortescue) (ať žije neplacená reklama). Je to cíl táborových celodeňáků, jeden rok jsme tam i ilegálně spali :D Někdy bych se tam ráda podívala i jen tak, v klidu, aniž bych při tom musela plnit tunu úkolů. Ale jelikož nemám řidičák, půjde to zrealizovat nejspíš dost blbě. Hm… že bych k tomu účelu zkusila zneužít někoho z kamarádů s vlastním autem…?

V upútavke si spomínala posielanie listov. Dosť nezvyčajné hobby. Ako to vlastne začalo? Máme si to predstaviť ako, že sa partia kamarátov dohodla, že si bude posielať listy?

Vzato kolem a kolem, může za to má starší ségra. Ještě jako čerstvě náctiletá objevila organizaci International Pen Friends – sídlí v Austrálii a za cíl si kladou utváření mezinárodních přátelství po celém světě skrze tradiční dopisy. Kdo má zájem, zaplatí si členství na rok, dostane seznam 10-15 adres (počet se liší podle věkové kategorie) a zároveň jeho adresa je rozeslaná dalším 10-15 lidem.

Když si na tohle pak ségra o pár let později vzpomněla znovu, zatáhla mě do toho taky. Myslela to dobře, ale moc dlouho to nevydrželo. Hlavně proto, že mně tehdy bylo zhruba dvanáct a – přiznejme si to – moje úroveň angličtiny nebyla asi taková, abych utáhla konverzaci (nebo jsem si to aspoň myslela). Taky se mi nelíbila představa, že ty dopisy bude číst i ségra (aby mi pomohla s překladem – to byl její nápad). Když se nad tím tak zpětně zamyslím, je to celkem směšné…

Každopádně, někdy na začátku tohoto roku jsem našla některé z dopisů od mých tehdejších „penpals“ a trochu se mi zastesklo, tak jsem si členství obnovila. Momentálně si píšu s lidmi z Německa, Švýcarska, Rakouska, Francie, něco jsem posílala i do USA, ale těžko říct, jak je to v současné době s poštou „za vodu“… Je to celkem příjemný pocit, zvlášť v současné době, čas od času najít ve schránce takové malé překvápko.

To sa mi celkom páči. Je niečo čo by si ešte nám ostatným na záver odkázala?

Eee, tyhle věci mi nikdy nešly :D Nějak to zkusím: 

Když vám průvodci na zámcích tvrdí, že něco je „kus originálního mobiliáře“, většinou to stejně není pravda.

Když to dobře pověsíte, nemusí se to žehlit.

Kdo si myslel, že tohle celé bude dávat smysl, ten se plete.

Tahle „moudra“ jsem si teď rozhodně nevycucala z prstu, vůbec.

A suchý ponožky jsou nedostatečně oceněný luxus (když už jsem před chvílí nakousla ty tábory...) :D

Máme za sebou príjemný rozhovor. Čo vy na to? 

PS: Nabudúce to môžete byť pokojne aj vy. :-)